Máma obětovala celý svůj život muži, který si to nezasloužil. Postupně ničil život celé rodině, jeho manželka však nikdy nenašla odvahu opustit ho. Jedna jejich dcera vždy toužila po lepším životě a tvrdě na sobě pracovala. Nepříjemný vztah rodičů v ní však udusil důvěru v lidi.

FOTOGALERIE
byznys zena
S Anko jsme spolu chodili na střední. Neměli jsme mnoho společných zájmů, ale společně jsme každé ráno cestovali autobusem do školy a nějaká vhodná téma na rozhovor se vždy našla. Pouštět se s Anko do nějakých vážnějších řečí by i tak bylo poměrně obtížné, protože byla dost tichá a zakřiknutá.

Během celého studia jsem patřila spíše k rebelům, zatímco Anka dbala zejména na prospěch a mimo školy s námi netrávila téměř žádný čas. Sblížit se mi s ní podařilo až během maturitního ročníku. Jednou, když jsem ze zvyku nadávala na rodiče, ona se jen hořce usmála a svěřila se mi s opravdovými problémy na rodičovskou tematiku.

Anka byla nejstarší ze tří sourozenců, tak si nejvíce vytrpěla dovádění svého otce. Odkdy si pamatuje, vždycky nesnášela jeho příchody domů. Buď nepřišel několik dní vůbec, nebo přišel velmi pozdě. Když se mu i náhodou podařilo přijít v normálním čase, kdy by mohl věnovat nějaký čas rodině, nedalo se s ním vydržet, protože byl opilý a všem nadával. Anna jde máma mu to celou dobu tolerovala, byla ovlivněna rodiči i svokrovcami, kteří jí nikdy nezapomněli zdůraznit, že sama se třemi dětmi bude ztracena.

Jak uživit rodinu z jednoho platu si Anna jde máma brzy vyzkoušela. Její právoplatnému se totiž podařilo přijít opilému i do práce. Po odhalení jeho hladiny alkoholu v krvi následovala hodinová výpověď a několikaletá nezaměstnanost.

Pan manžel se polepšil, přestal pít, ale vztahy byly i díky finanční nouzi dost dusné. Jako otec rodiny se nikdy neprojevoval, děti si zvykli na jeho agresivní stránku a rodina tak neměla na co navázat. Pak se Anna jde otec opět začal vytrácet z domu. Důvod byl stejný jako před tím, než ho vyhodili. Ženy. Tentokrát se už ani nesnažil skrývat. S frajerka ho viděli i vlastní děti.

V jejich postelích asi nabíral sebevědomí. Po čase se zaměstnal a doma už téměř nebydlel. Až přišel den, kdy se sbalil, na stole nechal pár tisíc a odešel definitivně. Vysvětlení rodině, žádost o rozvod ani žádný jiný, aspoň trochu odpovědný, krok neudělal. Odešel a nechal si otevřená zadní vrátka.

Anna jde máma plakala. Trápila se, ale vždy mu chtěla odpustit. Nevěděla, jak bude dále vypadat její život, jestli to zvládne. S manželem se velmi těžko komunikovalo, většinou mu jen něco vzkázala po svokrovcov. I tuto situaci nejčastěji řešila s nimi a s rodiči. Na manžela společně vyvinuly výrazný tlak, navíc i on sám si uvědomil, kolik výhod mu manželství poskytuje. A tak se po třech měsících hrdě vrátil domů. Opět bez vysvětlení či nebodaj omluvy. Anna jde máma byla ráda, děti otce ignorovali.

Náš rozhovor s Anko se odehrál těsně po jeho návratu. Chtěla jsem jí pomoci, volala jsem ji ven, ať se svobodně nadýchá vzduchu mimo svého domova. Ona se však ve mně bála najít kamarádku, nikdy se nenaučila věřit lidem. Projevilo se to i na jejích vztazích s muži. Během střední s nikým nechodila, i když nějací zájemci o její osobu by se našli.

Anka narozdíl od nás všech našla radost ve vzdělávání. Na poslední srazu už měla tituly před jménem i za jménem, ​​přednáší na univerzitě, miluje svou práci a plně se v ní realizuje. Ne právě ideální dětství ji donutilo pracovat na sobě a konečně si může vychutnávat úspěch a jiné pozitivní emoce, které život přináší. Snad jí jednou přinese i krásné chvíle v osobním životě a muže, kterému bude moci bez obav důvěřovat.